K soutoku Dunaje s Moravou a na skok k Maďarům

Chceš vidět Dunaj ? Jasně, že jo ! A proto v polovině října po páté ranní sedíme ve vlaku mířícím do Břeclavi. Přes drobnější komplikaci za Brnem, kdy RailJet na několika zastávkách nahrazoval osobní vlak, cesta uběhla docela pohodlně a rychle. V Břeclavi jsme nakonec jen o 30 minut později než předpokládá náš plán.

Za mlžného oparu v půl deváté konečně vyjíždíme. Za Břeclaví se napojujeme na cyklotrasu EuroVelo 9 a přejíždíme hranici s Rakouskem. Cesta vede po v celku klidné okresní silnici. Na jedenáctém kilometru se kocháme nejnižší rozhlednou, kterou jsme kdy navštívili – Tumuliwarte. Pokračujeme dále do Hohenau An Der March, v místní Bille kupujeme malou svačinku a oprašujeme němčinu. Za městečkem se napojujeme na EuroVelo 11 a míříme na Slovensko.

Hranice Rakouska se Slovenskem je v okolí Moravského Svätého Jána obsypána torzy příhraničích bunkrů, opět stojíme a děláme krátký průzkum jednoho z nich. Šlapeme dál, projíždíme Malacky, v obci Láv ochutnáváme v místní restauraci GallCaffe&Restaurant luxusní paradajkovů polévku a Kofolu. K soutoku Dunaje s Moravou pod Děvínem už nám zbývá je 20 km.

Jsou tři hodiny odpoledne, cyklopočítač ukazuje 89 kilometrů a my se kocháme. Vpravo soutok, vlevo Děvín. Je to úchvatná scenérie, klidně bych tam vydržel sedět na lavičce několik hodin a jen tak sledovat řeku. Jenže my musíme pokračovat. Projíždíme Bratislavou po nábřeží Ludvíka Svobody, přes most Slovenského národního povstání se dostáváme na druhou stranu Dunaje a v místním obchodním centru přepadáváme BurgerKing. V parku Sad Janka Kráľa se opět kocháme, tentokrát čilou lodní dopravou na řece. Napojujeme se na EuroVelo 6 a obloukem okolo Petržalky opouštíme město. Začíná se stmívat a my po hrázi Dunaje za Bratislavou míříme k dnešnímu cíli Hotel Divoká voda, který je na hrázi vodního díla Čunovo . Kousek před cílem ještě ve tmě trochu bloudíme, protože stezka zde prochází staveništěm. Naštěstí se v pravou chvíli objevil ten správný bagrista a navedl nás zpět na správnou cestu. V osm večer v černočerné tmě jsme v cíli. V nohách máme krásných 124 km a čeká na nás už jen pěší výstup do třetího patra, protože výtah je v poruše. Následuje rituál kdy voda ve sprchovém koutu teče proudem, velmi chutná večeře a jdeme umírat do postele.

Probouzíme do teplého slunečného rána. Všude kolem nás je jen samá voda. Dominik má rýmečku, a proto po skvělé snídani sice neradi, ale pro klid v duši, měníme plán dne. Místo Gabčíkova na skok do maďarské Rajky a zpět do Bratislavy na vlak. V devět hodin vyjíždíme od hotelu a kousek za ním u Muzea moderního umění se kocháme velikostí zdrže Hrušov, která přechází do Gabčíkovo. Pak otáčíme kola a po hrázi vodní elektrárny jedeme na rozcestí, kde míjíme hranici s Maďarskem. Po pár kilometrech jsme v obci Rajka, kterou celou projíždíme. Zastavili jsme se u místního kostela a protože jsme fandové železnice vedla naše další cesta na místní nádraží, kouknout na to jak to jezdí v Maďarsku. Opět kochání, opět se nám nechce, ale musíme. Zpět na rozcestí za hranicí a po hrázi okolo Dunaje míříme zpět do Bratislavy, kde se chvíli couráme starým městem. Ve tři odpoledne sedáme do hodinu opožděného vlaku a plni dojmů s krabicí papírových kapesníčků na stole jedeme zpět na Moravu.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *